Náš vztah k jídlu

Strava, jídlo, občerstvení, výživa a další názvy toho, co řešíme každý den. Pomáhá nám nebo nás také dokáže zničit. Řešíme tím své strasti, úzkosti, stres. Ale také slouží jako prostředek k radosti a svou roli má ve společnosti. Bez jídla bychom nepřežili, na druhou stranu bez něj vydržíme daleko déle než bez vody.

Přijde mi, že mnoho z nás do sebe stále jen něco cpe, a tak nedává tělu chvíli pauzu od trávení. Aj v minulosti naši předci jedli méně. Ano, jiná doba, nelze vše srovnávat. Přesto, tělo je zvyklé být delší dobu bez jídla. Měli bychom si také položit otázku, co vše do sebe hážeme. Naše tělo dostává mnohdy věci, které nejsou zdravé. 

SOUSTŘEDĚNOST PŘI JÍDLE

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak rychle jíte, zda u toho něco děláte a vůbec jaký je váš zvyk při jídle? Vnímáte to, co jíte?

Když jsem byla malá, vynikala jsem pomalostí. Jednoduše jsem dojedla vždy poslední, jídlo si vychutnávala a měla z něho radost. Postupem času (myslím, že své udělala práce v gastru) jsem spěchala, jídlo do sebe naházela a vůůbec si ho neužívala. Doma jsem jedla u seriálu, vypisovala si s kamarády přes messenger atd.

I tahle, pro někoho drbnost, dělá hodně. Tím, že jsme přítomni, uvědomujeme si, jak jídlo voní, zda je slané, sladké, dokážeme z něho mít větší požitek, pomůžeme trávení, je nám lépe a vůbec jsme si vědomi, co jsme snědli.

PŮST

Celkem diskutované téma. Máme ho zařazovat, když ano, tak na jak dlouho a jaké benefity přináší? Myslím, že odpověď není úplně daná. Existuje spousta aspektů, které ovlivňují, zda držet půst jen na vodě, přerušovaný půst a nebo se do toho nepouštět.

Jsme obklopeni neuvěřitelným množstvím jídla, není tak těžké ho sehnat a nechat se jím ovlivnit. Naši předci byli zvyklí několik dní nejíst a ještě navíc lovit, i když byli hladoví. Nehledě na to, že i v této době, jsou místa, zejména v Africe, kde jsou lidé závislí na lovu a mající hlad i několik dní. Jak to, že tito lidé mají dostatek síly na lov? 

Pokud se člověk postí, tělo si najde dostatek schopností na to si udržet sílu. Co se zrovna v těle děje? Při dostatku stravy tělo ukládá přebytečnou energii ve formě tuku a to většinou kolem orgánů a pod kůži. Pak nastane situace, kdy je jídla málo a v této chvíli pošle tělo tuk do jater, kde se přemění na ketony. Ty nám zajistí nouzový zdroj energie, a to pro naše tělo a mozek. Proto lovci mají dostatek energie na lov a další činnosti.

Půst na několik dní nám ukáže, co naše tělo udělá při absenci živin. V podstatě nám to pomůže obnovit naši soustavu. Je to velmi těžké na psychiku, člověk se bude cítit zpomaleně, podrážděně a bez energie. Proto je dobré se po dobu půstu zaměstnat různými aktivitami. Půst jen o vodě začne být velmi náročný většinou druhý den, kdy zásoby glukózy uložené v játrech a svalech se velmi ztenčí a díky tomu se cítíme velice unaveni.

S čím nám půst pomáhá?

Naše strava obsahuje glukózu, která krmí zdravé buňky v našem těle, navíc ale také staré a poškozené buňky, které v těle zůstaly. Ty nám zamořují buňky zdravé a urychlují proces stárnutí. Pokud pravidelně zařazujeme půst, tyto buňky připravujeme o energii a oslabíme jejich sílu. Čím déle půst trvá, tím více se tělo zbavuje těchto buněk. Tělo si také tvoří čím dál více ketonů, aby mohlo fungovat.

I zdravé buňky se postupně opotřebovávají, a věří se, že dlouhodobějším půstem se tyto buňky mohou začít opravovat.

Ne každý je v takovém stavu, aby mohl držet několikadenní půst. Stav ovlivňuje aktuální zdraví, stresové napětí, věk, prostředí a i to, zda se jedná o muže či ženu. Ženy těhotné a v době kojení by půst neměly držet vůbec. Pokud chceme zhubnout, může hladovění pomoci, ovšem není to dlouhodobé řešení, doporučuji spíše upravit celodenní režim.

Přerušovaný půst

Tuto formu hladovění si můžeme dovolit zařazovat častěji a to i během svého každodenního režimu.  Větší pauzy mezi jídly, nebo naopak v určitých oknech jíst a v dalších nikoliv. Každý si potřebuje vyzkoušet, co zrovna jemu svědčí a jaký to má pro něj dlouhodobý užitek. U sebe jsem zjistila, že mi dělá dobře delší pauza mezi večeří a snídaní další den. Tohle okno je někdy dlouhé až 15 hod, i když ráno cvičím jógu. 

MŮJ VZTAH K JÍDLU

Co si dám k snídani, ke svačině, k večeři a jen tak na chuť. Není to moc tučné, už jsi toho dnes měla dost, těším na večeři a další podobné a mnohdy zatěžující myšlenky. Měla jsem to tak odjakživa, až se to vyvinulo v jakousi obsesi. Jídlem jsem zaháněla stres, úzkosti, šikanu a další ne příliš pozitivní pocity. Pak jsem si vyčítala, že jsem si dala tu a tu zmrzlinu, hranolky nebo tatranku. Začala jsem cvičit, abych tyto kalorie spálila a tento nekončící koloběh byl na denní bázi.

Ve skutečnosti jsem to (převážně) nijak přehnaně nepřeháněla, spíše jsem jedla tučná a nezdravá jídla. I to stačilo, aby výčitky rostly, neměla jsem se ráda a už vůbec jsem si nepřipadala hezká. Do toho se děly další ne příliš pozitivní věci a tím pádem vaše přesvědčení jenom vzrůstá a umocňuje se.

Vždy jsem byla milovníkem dobrého jídla, který si ho vychutnává. Když jsem byla psychicky v pořádku, nikdy jsem nepociťovala takové chutě a nutnosti do sebe jídlo cpát. 

Další úrovní byl extrémní stres, který se stal i chronickým. Co to znamená? Jste v neustálém stresu, tělo je napjaté a v tenzi. Nemáte vůbec chuť na jídlo (žaludek je stažený) a dáte si ho jen proto, aby se neřeklo. V této době jsem si přidávala více fyzické aktivity, a to ne ledajaké. Crossfitové tréninky min. 4x týdně, spinning, chůze a já nevím co ještě. Vyčerpala jsem se psychicky a fyzicky, abych nemusela na nic myslet a aspoň trochu spala, protože problémy se spánkem byly na denním pořádku.. Skončilo to tím, že se mi opět projevila infekční mononukleóza, trpěla jsem depresemi a měla jsem co dělat se udržet na nohou, vyčerpání bylo obrovské.

Co mi pomohlo se postavit zase na nohy? Jóga, meditace, podpora blízkých. Ale nejvíce uvědomění, kdo jsem, co se dělo a že už to takto dál nepůjde.

ZAŘAZOVÁNÍ DO ŠKATULEK

Je trendy své stravování nějakým způsobem označovat. Jsem vegetarián, vegan, nejím lepek a další. Setkávám se s tím, že lidi nejí maso a jakékoliv živočišné produkty kvůli partnerovi, rodině nebo protože to tak má většina lidí. A to i přes to, že na tyto suroviny mají chuť. 

Smysluplný důvod je nejíst určitou potravinu ze zdravotních a etických důvodů, z úcty ke zvířatům, nebo pro svou chuť. Já sama jsem maso ze svého jídelníčku omezila. Přestalo mi chutnat, mé tělo ho nepotřebovalo. Nyní v zimě na něj občas mám chuť, a proto si ho občas dopřeji. Když myslím maso, mluvím hlavně o kuřecím, hovězím a vepřovém. Ryby a mořské plody miluju a mému tělu pomáhají se cítit dobře. Tudíž nejsem vegetarián, ani vegan a stravuji se podle toho, jak se cítím a co zrovna mé tělo vyžaduje.

ZÁVĚR

Můj vztah k jídlu ještě stále není úplně ideální, přesto se můj režim hodně zlepšil. Jím zdravěji, přemýšlím nad tím, stále zkouším něco nového a především si dávám pozor, když se objeví stres. Je to neustálá cesta, a ne vždy se podaří jíst tak, jak bych měla.

Prosím zamyslete se nad tím. Jídlo by nás nemělo ovládat, naopak by nám mělo přinášet užitek, zdraví, sílu a energii. To, co sníme, to se stává námi samými. Proto řešte kvalitu jídla, myslete nad tím, jak se cítíte a co vám dělá dobře. Začněte pomalu, i malé krůčky jsou velký pokrok kupředu :-)